How ERASMUS PLUS projects create fruitful stories and shape young people.

Vše začalo v sobotu 17. října. Protože Češi rádi cestují, rozhodli jsme se do Zadaru vyrazit přes Budapešť a Zagreb, hlavní města a obrovské metropole s bohatým kulturním dědictvím. Naše cesta ale skončila na nádraží v naších rodných městech. V důsledku přílivu uprchlíků do Evropy Maďarsko uzavřelo svou hranici s Chorvatskem a my věděli, že tudy cesta nevede. Pořád jsem ale tomu nemohl uvěřit, vlak nás musí přes hranici provést, říkal jsem si. Nebylo tomu tak, na Maďarských dráhách nám potvrdili, že vlaky opravdu svou cestu končí na hraničních přechodech. Nezbývalo nám nic jiného, než stornovat naše jízdenky a narychlo najít alternativní způsob dopravy. Tím se stal autobus z Vídně, který nás v brzkých ranních hodinách zavezl přímo do Zadaru. A zde další dobrodružství začíná. Z nádraží jsme do hotelu cestovali taxíkem a řidič nás sice vysadil přímo před hotelem, jenže před tou části, která je mimo turistickou sezónu zavřená. Ve tmě a unavení z dlouhé cesty se snažíme dostat do budovy. Marně, vše zamčeno, uzavřeno a po lidech ani památky. Rozum nám říkal, abychom se prošli po okolí. A opravdu, „druhý" hotel Donat jsme našli a po delší diskuzi s recepčním i ubytovali.

Na druhý den jsme se probudili do deštivého rána a náš projekt mohl začít. Na programu byly seznamovací hry a první společný projekt. Právě slovem „společně" lze vyjádřit celých osm dní. Na všech aktivitách a úkolech jsme pracovali jako tým. Týmové práci kladli organizátoři velký význam, a my účastnící taky. Vzájemně jsme respektovali jeden druhého, spolupracovali a pomáhali si. Někdo například mluvil hůře a pomaleji anglicky. Zde to ale nebyl žádný problém. Chtěli jsme, aby každý vyjádřil svou myšlenku, svůj nápad a pak jej úspěšně zrealizoval. Veškeré interkulturní bariéry nebyly mezi námi znát. Poznalo se to například na takzvaných „mezinárodních večerech", kde každý stát reprezentovat svou zemi a její krásy, kulturu a zvyky. Pokud si pod tímto představíte prezentaci a dlouhé povídání, asi vás zklamu. Vše vypadalo jinak. Okusili jsme tradiční gastronomické pochoutky cizích zemí, zatančili si národní tance a zazpívali místní písně, zasoutěžili si a na chvíli jsme se přenesli do jiných krajů. Mě osobně velice zaujal Turecký večer a tradiční tanec Damat halayi, který se tančí v kruhu. Chybět nemohl pravý Turecký med nebo káva. Každý večer měl své kouzlo. Španělé nás dokázali divoce roztančit, Polsko s Makedonii si připravilo svatbu, Slováci si nasadili své národní kroje a zatancovali jsme si čardáš, Chorvaté si připravili řadu soutěží a Bosna s Bulharskem nám ukázali krásy svých zemí. My, Češi, jsme vsadili na humor a pro hosty připravili několik videí a soutěží.

Projektů, na kterých jsme pracovali, byla celá řada. Jejich společným jmenovatelem byla týmová práce, respekt vůči ostatním a kreativní myšlení. Moderní konferenční místnosti, přilehlé průzračné moře a pláž s palmami už tak velmi přátelské a kreativní prostředí umocnila, a my přicházeli se svými výstupy. Za těch osm dní jsme pořídili desítky videí, vyfotili stovky fotek a podíleli se na hromadě nápadů. Pro představu, prvním naším úkolem bylo natočit vtipné a originální video o naší vysněné práci. Samozřejmě v anglicky mluvící skupince. Naše práce mě mile překvapily. Uvědomil jsem si, že z tak tuctového zadání lze udělat vtipný a poutavý výstup.

Největším, a i nejtěžším úkolem, bylo zrealizovat projekt zaměřený na NGO organizace a vytvořit z něj prezentaci – videa, rozhovory, analýzy a fotodokumentaci. Každá skupinka měla jiné zadání. Jeden tým pracoval na příležitostech v Evropě, druhý na problémech nezaměstnanosti, jiný se věnoval angažovanosti mladých lidí v neziskovém sektoru nebo průzkumu o budoucí a vysněné práci mladých lidí. Můj tým zpracovával téma dobrovolnictví. Práce vypadala tak, že jsme si společně stanovili své cíle a hodnoty, stanovili rozpočet, určili úkoly a rozvrhli na ně čas. No a jak už to u každého projektu bývá, nesměli jsme opomenout „fundraising" a pro náš projekt získat dostatek finančních prostředků. Natrhali jsme kytičky, připevnili na ně motivační věty a vyrazili do ulic prodávat. Osvěžil jsem si mé minulé působení v organizaci AIESEC, kde jsem chodil po školách a prodával rozvojové projekty. Opět jsem si uvědomil, že není důležité, jaký produkt prodáváte a jaké cesty k prodeji zvolíte. Důležité je právě věřit v myšlenku svého díla, že právě ten váš produkt pomůže ostatním lidem a vás samotného posune dále. S tímhle myšlením jsem vyrazil mezi lidi a podařilo se nám získat několik stovek kun. Kreativitě se meze nekladly, a tak jiný tým využil deštivého počasí, nakoupil igelitové sáčky do odpadkových košů a vyrobil z nich pláštěnky. Jiní posbírali na pláži oblázky, pomalovali je a prodávali jako suvenýry nebo kreslili portréty turistů.

Pro náš projekt jsme získali dostatek financí a nic nám nebránilo k vyražení do akce. Naši první zastávkou se stala pobočka organizace Červený kříž, kde jsme měli naplánovanou schůzku s jejím ředitelem a profesorem chorvatského jazyka v jedné osobě. Ten nám přiblížil činnost organizace, zmínil problémy, se kterými se potýkají a ukázal možnosti, jak se může mládež do jejich aktivit zapojit. Obohacující byla i návštěva drogového centra oné neziskové organizace. Každý zde může například přinést použitou injekční stříkačku a vyměnit ji za novou, zabrání se tak šíření viru HIV. Všechna setkání jsme důkladně zaznamenali a na druhý den z nich zpracovali hodnotný výstup. Zastávku, kterou musím zmínit, byla návštěva místní univerzity. Se studenty jsme prováděli hloubkové rozhovory na téma dobrovolnictví a výsledek nás velice překvapil. Většina dotázaných vidí svou budoucnost skepticky, svou představu o vysněné práci má, ale pochybuje o tom, že ji získá. A polovina studentů, kterých jsme se ptali, má i dobrovolnickou zkušenost, například se sbíráním oblečení pro uprchlíky. Jelikož jedním z cílů bylo nás naučit myslet ekonomicky, ušetřili jsme z našeho rozpočtu spoustu peněz. Ty jsme darovali jedné místní charitativní organizaci starající se o opuštěná zvířata. Náš projekt se bezpochyby vydařil, určitým způsobem jsme si vyzkoušeli vedení marketingových průzkumu, vyjednáváni a i práci několika lidí na jedné myšlence.

Chybět nemoha prohlídka historického města Zadar, jehož střed je známy svými antickými památkami. Jak už to mezi námi chodilo, vše proběhlo v kreativní podobě. Do ruky jsme dostali mapu města, u předem daných míst jsme se museli vyfotit a zjistit od lidí zajímavosti o památkách. Svůj úkol jsme později prezentovali.

Když jsem se za projektem ohlédl na cestě zpět domů v autobuse, jednoznačně jej hodnotím jako obohacující a spojující. Díky programu ERASMUS PLUS jsem poznal sám sebe. Mé slabé a silné stránky, zlepšil si mluvenou angličtinu, týmovou práci a bez jakýchkoliv přednášek získal znalosti, které využijí například v projektovém managementu. Čeho si ale cením nejvíce, jsou noví přátelé. Mou další zastávkou bude Španělsko, kde díky projektu mám nové kontakty, polský Krakov, ze kterého jsem potkal několik úžasných lidí. A Bratislava… odsud je totiž jedna velice milá slečna… :-)

Když jsem odjížděl do Zadaru, neznal jsem na projektu nikoho. Když jsem se vrátil, uvědomil jsem si, jak skvělé lidi jsem potkal, jak úžasná parta jsme byli a jak efektivně jsme jako tým pracovali. Organizátorům, české organizaci Change-it, Denise, Páji, Adél posílám tímhle díka za sehranou českou skupinku a díky posílám všem účastníkům za vytvoření nezapomenutelných zážitků. #YouGood

Autor: Petr Křístek

Fotogalerie